0
KONCERT ABSOLVENTŮ 2025
SLAVNOSTNÍ ZAKONČENÍ ROKU 2024/25
Absolventský koncert (11.6.25) byl překrásný a
my děkujeme všem žákům a učitelům za silný zážitek. I na fotkách je vidět,
že koncert byl skutečně důstojným zakončením školního roku a pro
mnohé studenty i jejich studia v ZUŠ. Přejeme jim šťastný život a mnoho příjemných setkání s hudbou.
POZDRAV OD VÝTVARNÍKŮ
KLÁŠTERNÍ ZAHRADA 2025
Naši výtvarníci se v červnu nechali vydali za květinami
v klášterní zahradě. Někteří malovali přímo květy, které je oslovily, ti
menší si zde vzali jen inspiraci a květiny na výkrese zasadili přímo do vázy. Potěšte
se pohledem na živé i namalované květy.
VYSTOUPENÍ TO 2025
OHLÉDNUTÍ OBRAZEM
Ohlasy na taneční vystoupení, které neslo název
Nekonečný příběh, byly opět potěšující. Děkujeme tanečnicím a jejich učitelkám,
děkujeme divákům za jejich přízeň. Fotograf se činil, nakonec počet fotek
zredukoval na 300. Všechny jsou v archivu školy, pro web jsme vybrali
trochu méně. Byl to hrozně těžký výběr, tak se nedivte, že jich i po všech výběrech
a redukcích zůstalo dost – 145. Díky fotkám si můžete připomenout vystoupení TO
(22. 5. 2025).
OBR ÚSPĚCH
PRVNÍ MÍSTO
Celostátní soutěž ve hře na saxofon proběhla ve
čtvrtek 22. 5. 2025 v Praze. Účastní se jí pouze ti, které vybrala porota
na krajských soutěžích, a takových není mnoho. Z naší školy se to podařilo
Rozálii Dafčíkové, která se tak mohla se svou učitelkou Hanou Novotnou a
korepetitorkou Evou Votroubkovou rozjet do Prahy. Do Prahy šťastně dorazily a
štěstí se jich drželo celý den – Rozálie si úspěch z kraje zopakovala
a ve své kategorii opět dosáhla na nejvyšší příčku. Gratulujeme
a děkujeme všem třem protagonistkám!!! (Nahrávku vystoupení si můžete poslechnout na našem facebooku)
ZUŠOPEN 2025
BYLI JSME U TOHO
Dne 25. května proběhla
v Neratově celodenní akce s bohatým programem. Během této akce byly prodávány
výkresy, které zaslaly školy z našeho regionu, včetně naší ZUŠ. Veškerý
výtěžek byl věnován na podporu Sdružení Neratov. Děkujeme všem našim žákům, kteří
svými pracemi podpořili dobrou věc, a samozřejmě jejich paní učitelce Kamile
Panenkové. Hlavním motivem našich prací byl neratovický kostel – několik
výkresů dáváme na ukázku.
VZPOMÍNKA NA JOSEFA KOVÁŘÍČKA
VZPOMÍNKA NA VELKÉHO
HUDEBNÍKA A DLOUHOLETÉHO ŘEDITELE HUDEBNÍ ŠKOLY V OPOČNĚ
Narodil se 4. května 1924 ve
Voděradech. Vyrůstal v rodině rolníka, který byl výborným muzikantem a
místním varhaníkem a stal se jeho prvním učitelem hudby.
V roce
1949 absolvoval státní konzervatoř v Praze, kde studoval varhanní hru u
profesora Jiřího Reinbergera, 1. listopadu 1951 nastoupil na opočenskou
Městskou hudební školu. Zpočátku vyučoval hře na klavír a akordeon, později také
na dechové nástroje a zasloužil se o založení jednoho z předních dechových
orchestrů v kraji. V neposlední řadě se věnoval i výuce sólového a
sborového zpěvu, vedl dětský komorní pěvecký sbor, s nímž dosáhl výborných
výsledků.
V roce
1954 se stal ředitelem opočenské hudební školy. V té době zde fungoval
pouze hudební obor, během působení Josefa Kováříčka byly zavedeny obory další –
výtvarný, taneční a literárně-dramatický. Jeho péče a starostlivost o školu
byla příkladná a dobře viditelná na každém kroku.
(z diplomové práce Zbyňka Mokrejše – Hudební život
v Opočně – ZUŠ Opočno)
A NĚCO NAVÍC:
Především vynikající
hudebník, který hudbou žil, miloval ji a snažil se tuto lásku předávat dál.
Dlouholetý regenschori na Opočně.
Ve vzpomínkách svých přátel
opravdový kamarád s jemným smyslem pro humor, ve vzpomínkách někdejších
kolegů člověk, který dokázal to nejdůležitější: škola „táhla za jeden provaz“.
A především veliký muzikant. „Skvělý listař a tehdy bezesporu nejlepší varhaník
a korepetitor v okrese,“ uzavírá své vzpomínky bývalá učitelka houslí
v opočenské ZUŠ Helena Domorádová. Josef Kováříček zemřel v červnu
1999, ve svých 75 letech.
A CO VZPOMÍNKY ŽÁKŮ?
Aspoň jedna – osobní. Když
jsme na chodbě zlobili, vyšel ze třídy, ale nekřičel. Vzpomínám si na jeho
přísný pohled a vytažené obočí, to stačilo k utišení. Zažila jsem však
ještě jiný pohled, na který nezapomenu. Při nauce jsme probírali Bedřicha
Smetanu. Pan Kováříček nám pouštěl Vltavu a mluvili jsme o tom, jak hudba
vypráví. O malém pramenu, který se rozrůstá, probírali jsme jednotlivé motivy a
učili se hudbu poslouchat. Asi po týdnu jsem čekala na chodbě na svou hodinu
klavíru, nikde nikdo, tak jsem si zpívala Vltavu. Najednou z ředitelny vyšel pan Kováříček. Možná mě pochválil, to už si nepamatuju, ale jeho laskavý a hřejivý pohled si
dokážu vybavit i teď. Asi před rokem jsem na chodbě potkala učitelku Annu
Vrbovou, celá zářila. Důvod? „Představ si, včera jsme s dětmi probírali
Beethovenovu devátou a oni si to teď na chodbě zpívají.“ Maličkost? Probudit
v žácích lásku k hudbě, to je pro ně dar na celý život a patří za
něho ten největší dík...
(za fotografie děkujeme
letopisecké komisi města Opočna)
Přiložené fotografie:
